29. 12. 2002

Geometrické modelování

Závěrečná zpráva

Téma: Systém pro tvorbu MPEG-7 popisu

Řešitel: Pavel Halabala

Odboní konzultanti: Martin Klíma, Zdeněk Mikovec

Zadání

Je dána X3D/VRML/SVG scéna s MPEG-7 sémantickým popisem. Navrhněte a implementujte systém umožňující tvorbu a editaci sémantického popisu 3D/2D scény (VRML/X3D/SVG) ve formátu MPEG-7. Při práci bude možno interagovat s objekty ve scéně (označování objektů, skupin objektů) a provádět okamžitou editaci sémantického poipisu. A naopak bude možno interagovat s objekty v sémantickém popisu a tak vybírat objety ve scéně.

Analýza formátu MPEG-7

MPEG-7 standard ("Multimedia Content Description Interface") je určen pro popis multimediálního obsahu v různých multimedionálních prostředích. Tato úloha je výzvou, danou širokým spektrem požadavků a cílových multimediálních aplikací a velkým počtem audiovizuálních vlastností. Pro dosažení tohoto cíle se MPEG-7 snaží standardizovat:

Datové typy, které jsou obecnými popisnými elementny korespondující se základními typy nebo strukturami použitých v různých popisovačích(Descriptors) a popisných schématech(Description Schemes).
Popisovače (Decriptors-D) pro reprezentaci vlastností. Popisovače definují syntaxi a sématiku každé reprezentace vlastností. Vlastnost je zvlaštní charakteristika dat, důležitá pro uživatele. Je možné mít několik popisovačů reprezentující jednu vlastnost. Popisovač nemůže figurovat ve vztahu M:1 s ostatními popisnými elementy.
Popisná Schémata (Description Schemes-DS) pro určení struktury a sématiky vztahů mezi komponentami, kterými mohou být Ds a DSs. Popisné schéma by mělo obsahovat popisné informace a může figurovat ve vztahu M:1 s ostatními popisnými elementy.
Jazyk pro definici popisu (Description Definition Language-DDL) pro umožnění tvorby nových DSs a Ds a pro umožnění rozšíření a modifikace existujících DSs.
Systémové nástroje pro podporu multiplexu, synchronizačních a přenosových mechanismů, formátu souborů, atd.

Standard je rozdělen do 7 částí:

Systémy: Architektura standardu, nástroje potřebné pro přípravu MPEG-7. Popisy pro efektivní přenos a ukládání dat a pro umožnění synchonizace mezi obsahem a popisy. Také nástroje vztahující se ke správě a ochráně intelektuálního vlastnictví.
Jazyk pro definici popisu (DDL)
Obraz: Nástroje pro popis obrazu (Ds a DSs)
Zvuk: Nástroje pro popis zvuku (Ds a DSs)
Multimetdiální popisná schémata: Všeobecné popisné nástroje
Software: Softwarová implementace důležitých částí MPEG-7
Přizpůsobivost: Způsoby testování přizpůsobivosti implementace MPEG-7

Nástroje pro popis sémantických relací

Jde o popis relací mezi:

sémantickými entitami (Semantic Entity Relation Tools), SemanticBaseRelation DS je abstraktní typ popisující relaci mezi entitami, od něj se odvozují tyto základní relace:
- NArySemanticBaseRelation DS: n-ární relace mezi dvěma a více entitami (combinationOf)
- SemanticBaseSemanticBaseRelation DS: relace mezi dvěma entitami (specializationOf, equivalentTo)
- SemanticSemanticBaseRelation DS: relace mezi scénou a entitou (depicts, embodied)
- SemanticSemanticRelation DS: relace mezi dvěma scénami (contextFor)
- ObjectObjectRelation DS: binární relace mezi dvěma objekty (componentOf, memberOf)
- ObjectEventRelation DS: binární relace mezi objektem a událostí (agentOf, experiencerOf)
- EventEventRelation DS: binární relace mezi dvěma událostmi (resultOf, summaryOf)
- ConceptSemanticBaseRelation DS: binární relace mezi konceptem a entitou (propertyOf)
- SemanticStateSemanticBaseRelation DS: binární relace mezi stavem a entitou (stateOf)
- SemanticStateSemanticStateRelation DS: binární relace mezi dvěma stavy (dependsOn)
- SemanticPlaceSemanticBaseRelation DS: binární relace mezi místem a entitou (locationOf)
- SemanticTimeSemanticBaseRelation DS: binární relace mezi časem a entitou (timeOf)
sémantickými relacemi a sémantickými stavy (Semantic Relation - Semantic Entity Relation Tools):
- SemanticRelationSemanticStateRelation DS: relace mezi sémantickou relací a stavem (membershipIn)
segmenty a sémantickými entitami (Segment - Semantic Entity Relation Tools):
- SegmentSemanticBaseRelation DS: relace mezi segmentem a entitou (mediaPerceptionOf, mediaReferenceOf, mediaSymbolOf)
analytickými modely a sémantickými entitami (Analytic Model - Semantic Entity Relation Tools):
- AnalyticModelSemanticBaseRelation DS: relace mezi analytickým modelem a entitou (exampleOf, qualityOf, symbolOf, similarTo)

Relace objekt - objekt (ObjectObjectRelation DS)

Jde o popis binární relace mezi dvěma objekty. Zdrojový atribut (source), cílový atribut (target) a argumenty relace musí odkazovat na popis Object DS nebo na uzel popisu Graph DS odkazující na popis Object DS.

Přehled relací mezi objekty
Název Relace	Inverzní Relace	Definice	Popis příkladu	Příklad
componentOf	hasComponentOf	Pokud (objekt A componentOf objekt B), pak objekt A je samostatnou částí objektu B a je separovatelný z celku. Objekt A je komponentou objektu B.	Objekt "kolo" je komponentou objektu "auto".	<ObjectObjectRelation name="componentOf" source="#kolo" target="#auto"/>
memberOf	hasMemberOf	Pokud (objekt A memberOf objekt B), pak objekt A je členem objektu B.	Objekt "hráč" je členem objektu "tým"	<ObjektObjectRelation name="memberOf" source="#hráč" target="#tým"/>
substanceOf	hasSubstanceOf	Pokud (objekt A substanceOf objekt B), pak objekt A je neseparovatelnou součástí objektu B. Objekt A je obsahem objektu B.	Objekt "gin" je obsahem objektu "martini". Objekt "papír" obsahuje objekt "celulósa".	<ObjektObjectRelation name="substanceOf" source="#gin" target="#martini"/> <ObjektObjectRelation name="hasSubstanceOf" source="#papír" target="#celulósa"/>

Relace objekt - událost (ObjectEventRelation DS)

Jde o popis binární relace mezi objektem a událostí. Zdrojový atribut (source), cílový atribut (target) a argumenty relace musí odkazovat na popis Object DS nebo Event DS nebo na uzel popisu Graph DS odkazující na popis Object DS nebo Event DS.

Přehled relací mezi objekty a událostmi
Název Relace	Inverzní Relace	Definice	Popis příkladu	Příklad
agentOf	hasAgentOf	Pokud (objekt A agentOf událost B), pak objekt A, (záměrně, svou vůlí) vykoná nebo způsobí událost B. Objekt A je strůjcem události B.	Při popisu "Bob dává knihu Alici", objekt "Bob" je strůjcem události "dávat"	<ObjektEventRelation name="agentOf" source="#Bob" target="#dávat"/>
patientOf	hasPatientOf	Pokud (objekt A patientOf událost B), pak stav objektu A je ovlivněn událostí B. Objekt A je předmětem události B.	V předchozím příkladě objekt "kniha" je předmětem události "dávat". Při popisu "Kuře zemřelo", objekt "kuře" je předmětem události "zemřít".	<ObjektEventRelation name="patientOf" source="#kniha" target="#dávat"/> <ObjektEventRelation name="patientOf" source="#kuře" target="#zemřít"/>
experiencerOf	hasExperiencerOf	Pokud (objekt A experiencerOf událost B), pak objekt A vnímá nebo pociťuje popud nebo vjem v události B. Objekt A je pasivním účastníkem události B. Objekt A pociťuje/vnímá/prožívá událost B.	Při popisu "John nenávidí pizzu", pociťuje objekt "John" událost "nenávidět". Při popisu "kluk vidí psa", vnímá objekt "kluk" událost "vidět". Naopak při popisu "John sleduje film" je objekt "John" strůjcem (agentOf) události "sledovat".	<ObjektEventRelation name="experiencerOf" source="#John" target="#nenávidět"/> <ObjektEventRelation name="experiencerOf" source="#kluk" target="#vidět"/> <ObjektEventRelation name="agentOf" source="#John" target="#sledovat"/>
stimulusOf	hasStimulusOf	Pokud (objekt A stimulusOf událost B), pak objekt A je pociťován/vnímán/prožíván objektem C, který je účastníkem relace (objekt C experiencerOf událost B). Objekt A je popudem události B.	Při popisu "Kluk vidí psa" je objekt "pes" popudem události "vidět".	<ObjektEventRelation name="stimulusOf" source="#pes" target="#vidět"/>
causerOf	hasCauserOf	Pokud (objekt A causerOf událost B), pak objekt A vykonává událost B, ale není strůjcem (agentOf), tzn. nejedná úmyslně, svou vůlí. Objekt A je vykonavatelem události B.	Při popisu "Blesk uhodil do stromu" je objekt "blesk" vykonavatelem události "uhodit".	<ObjektEventRelation name="causerOf" source="#blesk" target="#uhodit"/>
locationOf	hasLocationOf	Pokud (objekt A locationOf událost B), pak objekt A je místo, kde se odehrává událost B. Objekt A je místem události B.	Při popisu "Alice dostává na ulici květinu." je objekt "ulice" místem události "dostat".	<ObjektEventRelation name="locationOf" source="#ulice" target="#dostat"/>
sourceOf	hasSourceOf	Pokud (objekt A sourceOf událost B), pak objekt A je výchozím bodem pohybu v události B. Objekt A je zdrojem události B.	Při popisu "John zvedl krabici z podlahy na stůl" je objekt "podlaha" zdrojem události "zvednout".	<ObjektEventRelation name="sourceOf" source="#podlaha" target="#zvednout"/>
destinationOf	hasDestinationOf	Pokud (objekt A destinationOf událost B), pak objekt A cílovým bodem pohybu v události B. Objekt A je cílem události B.	Při popisu "Alice dostala květiny" je objekt "Alice" cílem události "dostat". Při popisu "Alice odjela z Kalifornie do Toronta" je objekt "Toronto" cílem události "odjet".	<ObjektEventRelation name="destinationOf" source="#Alice" target="#dostat"/> <ObjektEventRelation name="destinationOf" source="#Toronto" target="#odjet"/>
beneficaryOf	hasBeneficaryOf	Pokud (objekt A beneficaryOf událost B), pak objekt A je objekt, kvůli kterému se vykonává akce v události B. Objekt A má prospěch z události B.	Při popisu "John upekl pro Alici koláč" má objekt "Alice" prospěch z události "upéct".	<ObjektEventRelation name="beneficaryOf" source="#Alice" target="#upéct"/>
themeOf	hasThemeOf	Pokud (objekt A themeOf událost B), ak objekt A vystupuje v/je námětem události B, ale není jí nijak ovlivněn. Objekt A je tématem události B.	Při popisu "kluk vypráví o psovi" je objekt "pes" tématem události "vyprávět".	<ObjektEventRelation name="themeOf" source="#pes" target="#vyprávět"/>
resultOf	causeOf	Pokud (objekt A resultOf událost B), pak objekt A je výsledným objektem, plynoucím z události B. Objekt A je výsledkem události B.	Při popisu "John upekl koláč" je objekt "koláč" výsledkem události "upéct".	<ObjektEventRelation name="resultOf" source="#koláč" target="#upéct"/>
instrumentOf	hasInstrumentOf	Pokud (objekt A instrumentOf událost B), pak objekt A je použit strůjcem události B. Objekt A je nástrojem události B.	Při popisu "Alice krájí nožem salám" je objekt "nůž" nástrojem události "krájet".	<ObjektEventRelation name="instrumentOf" source="#nůž" target="#krájet"/>
pathOf	hasPathOf	Pokud (objekt A pathOf událost B), pak objekt A je trasa, po které se entita pohybuje při události B. Objekt A je cestou události B.	Při popisu "Vlak jede po kolejích" je objekt "kolej" cestou události "jet".	<ObjektEventRelation name="pathOf" source="#kolej" target="#jet"/>
accompanierOf	hasAccompanierOf	Pokud (objekt A accompanierOf událost B), pak se objekt A spoluúčastní události B, ale není jejím strůjcem. Objekt A je průvodcem události B.	Při popisu "John cestoval s Alicí do Francie" je objekt "Alice" je průvodcem události "cestovat".	<ObjektEventRelation name="accompanierOf" source="#Alice" target="#cestovat"/>

Implementace

Nyní se dostávám k samotné implementaci systému. Vstupem programu bude "nějaká" scéna, pro kterou chceme zkonstruovat MPEG-7 popis podle výše uvedených definicí. Nejprve je třeba si ujasnit, které vlastnosti MPEG-7 popisu má program podporovat. Z relací objekt-objekt se jeví jako vhodná relace componentOf. Ostatní dvě se hodí spíš pro scény, kde je třeba popsat hlubší sémantický význam složení objektů. Podobně to vypadá i u relace událost-objekt. Potřebujeme popsat, že mezi dvěma objekty existuje jakési spojení, například, že jeden sousedí s druhým. Tomuto spojení můžeme opět přiřadit různé významy podle předchozích definicí. My si opět vybereme jen jeden (resp. dva) typy, protože zatím potřebujeme pouze definovat, že spojení existuje. Vybereme proto relace sourceOf a destinationOf, které nám umožňují rovněž popsat směr spojení (např. z jednoho objektu se dostaneme do druhého, ale ne naopak).

Jak bude vypadat samotný program? Zřejmě potřebujeme jedno okno se scénou a druhé s příslušným MPEG-7 popisem. Otázkou je, jaký nástroj použijeme pro prohlížení scén. Vytvořit dokonalý prohlížeč není smyslem této semestrální práce, omezíme se tedy na již hotové a volně dostupné produkty, ze kterých se pokusíme vybrat pro nás nejvýhodnější. Omezil jsem se pouze na výběr mezi rozhraním EAI a knihovnou J3D.

Použití EAI (External Authoring Interface) versus knihovny J3D.

Platforma Javy je objektově orientovaný systém uživatelem definovaných a standardních tříd, které umožňují aplikacím být přeloženy a spuštěny v různých systémech a prostředích. Tyto aplikace mohou být zabudovány v jiných prostředích (jako např. HTML prohlížeč) nebo běžet jako samostatné komponenty na celé škále počítačových systémů. EAI funguje jako množina tříd umožňujících přístup k jedné nebo více VRML scénám v daném prostředí.

Po konzultaci s odbornými poradci jsem od této možnosti opustil. Více se mi líbila možnost mít vše v jednom, proto jsem se rozhodl použít knihovnu J3D. Tato volba má i své nevýhody. Můj program se částečně komplikuje, protože je nutné přidat VRML parser a komponentu prohlížeče 3D scén. Na druhou stranu má toto řešení nesporné výhody. Knihovna J3D totiž umožňuje zobrazovat 3D scény přímo v okně javovské aplikace. Program lze postavit tak, aby bylo možné na místě prohlížeče použít libovolnou třídu, která bude implementovat předem definované rozhraní a tím dosáhnout snadného rozšíření. Lze tak například jednoduše vytvořit MPEG-7 editor pro libovolný multimediální formát a ne jen ten, který podporuje rozhraní EAI. Možností rozšíření může být například formát SVG pro dvojrozměrné scény nebo jakýkoli jiný smysluplný formát. Přitom rozhraní, které je třeba implementovat prohlížečem není nikterak složité, což jsem zjistil po následné analýze.

Použité knihovny

Pro načítání a zobrazování 3D scén jsem použil knihovnu CyberVRML, která spolupracuje se standartní knihovnou javy J3D. Jediným nedostatkem knihovny CyberVRML je rychlost (nebo spíš pomalost). U rozsáhlejších scén by toto mohlo způsobovat dosti značné problémy.

Pro načítání MPEG-7 popisu jsem použil XML parser Xerces (přesněji implementaci sady rozhraní SAX), který by měl fungovat přesně podle standartu. Ukládání do formátu XML jsem vyřešil pomocí vlastní jednoduché třídy XMLSaver.

Vizualizace MPEG-7 popisu

Způsob vizualizace MPEG-7 popisu a interakce s prohlížečem je hlavním úkolem této semestrální práce.

Vizualizace vztahu componentOf

Jako logická datová i vizualizační struktura se jeví strom.

Vizualizace spojení dvou objektů, tedy vztahů sourceOf a destinationOf

Tento případ je malinko složitější. Jako přirozená struktura se jeví planární graf, ten je ale obtížnější pro implementaci. V mém případě jsem si vybral jednodušší postup a proto použiji obyčejnou tabulku. Planární graf jako vizualizační prostředek zůstává pro možné rozšíření do budoucna.

Interakce s prohlížečem

Proto, abychom mohli popsat scénu, potřebujeme nějakým způsobem vybírat v ní obsažené objekty a naopak objekty, které označíme v okně s MPEG-7 popisem, chceme vidět zvýrazněné ve scéně.

Nabízí se několik řešení:

Prohlížeč a vizalizační komponenty natvrdo svázat, což by zabránílo dalšímu rozšíření programu.
Formou rozhraní a listenerů od sebe tyto dvě logicky odlišné části oddělit. To se jeví jako lepší řešení, ale s jedním nedostatkem. Vizualizační komponenty by musely znát způsob uložení MPEG-7 popisu v paměti a přímo k němu přistupovat. Navíc by se jednotlivé komponenty musely navzájem informovat o provedených změnách. Při přidání další komponenty by se tedy musel měnit již hotový kód ostatních komponent. To není příliš pružné řešení.
Mezi prohlížeč a viz. komponenty lze postavit další třídu, která jediná bude moci přistupovat k MPEG-7 popisu a o svém počínání bude informovat všechny u ní zaregistrované listenery. Toto řešení se jeví jako nejvíce robustní.

Protože jsem si vybral toto téma pro svou dimplomovou práci, volím poslední možnost. Strukturu programu popisuje následující graf:

Popis rozhraní:

PickListener - reprezentuje objekty reagující na kliknutí na objekt ve scéně
SelectionListener - reprezentuje objekty reagující na označení objektu v MPEG-7 popisu
"Rozhraní prohlížeče" - popisuje objekt prohlížeče pro tvorbu MPEG-7 popisu
"Rozhrani jádra" - popisuje akce pro práci s MPEG-7 popisem
"Rozhraní vizualizačních komponent" - reprezentuje komponenty, které vizualizují nějakou část MPEG-7 popisu

Příklad komunikace mezi objekty ukazuje následující graf:

První část ukazuje co se děje, pokud uživatel klikne na nějaký objekt ve scéně:

Třída prohlížeče zavolá metodu u sebe zaregistrovaného objektu implementující rozhraní PickListener. Vybraný objekt ale neoznačuje, označení se provádí až když prohlížeč dostane zprávu selectionPerformed od jádra.
Jádro provede překlad jména objektu, které obdržel od prohlížeče na obecný objekt MPEG-7 popisu a opět zavolá PickListener, což je v tomto případě metoda třídy vizualizující MPEG-7 popis.
Vizualizační komponenta zpracuje obdrženou událost. Může například označit daný uzel v grafu a poslat zprávu jádru, které implementuje rozhraní SelectionListener, že byl označený objekt. To naznačuje druhá akce.

Druhá část ukazuje co se bude dít, pokud uživatel zvolí objekt v MPEG-7 popisu (ať už přímo nebo kliknutím na objekt v prohlížeči):

Třída dotyčné vizualizační komponenty pošle zprávu objektu, který se u ní zaregistroval jako SelectionListener, že byl označen objekt (nebo několik objektů). V mém případě je tímto objektem jádro.
Jádro provede překlad objektu MPEG-7 popisu na definici v prohlížeči a zavolá metodu prohlížeče selectionPerformed.
Prohlížeč označí vybraný objekt (pole objektů)

Práce s MPEG7 editorem

Spuštění

Z příkazové řádky dávkou start.bat
Metoda main se nachází ve třídě MPEG7Editor, nepřijímá žádné parametry

Hlavní menu:

File/Load/[VRML/X3D scene] - načtení scény ve formátu VRML nebo X3D.
File/Load/[MPEG-7] - načtení mpeg7 popisu scény
File/[Save MPEG-7] - uložení mpeg7 popisu scény
Quit - ukončení práce s editorem

Popis prohlížeče:

Prohlížeč pracuje ve 2 módech: v prohlížecím módu (Browse) a v módu výběru objektů (Pick).
- Prohlížecí mód lze aktivovat tlačítkem Browse (ten už je aktivovaný na začátku). V tomto módu se lze při stisku levého tlačítka myši pohybovat v horizontální rovině a při stisku pravého tlačítka je možné otáčet scénou kolem počátku souřadné soustavy.
- Přepnutím do módu výběru objektů Pick se nám dostává možnost interaktivně komunikovat s komponentami, které vizualizují mpeg-7 popis, proto je vhodné po natočení scény přepnout do módu Pick.
Kameru lze vrátit do původního místa stiskem tlačítka Reset viewpoint. Natočení scény přitom zůstavá nezměněno.

Vizualizace mpeg-7 popisu

Vizualizaci mpeg-7 popisu obstarávají 2 komponenty:

ComponentOf - je určena pro práci s relací componentOf.
Connections - je určena pro práci s relacemi sourceOf a destinationOf

Komponenta ComponentOf

Všechny akce spojené s tvorbou relace componentOf obstarává místní nabídka, která se aktivuje stiskem pravého tlačítka myši. Akce se vztahují k právě označenému uzlu ve stromě. Obsahuje 3 volby:

Add new child ... - přidání nového uzlu (potomka). Tato volba umožňuje určit objekty, ze kterých se právě označený uzel skládá (např. místnost se skládá z okolních stěn). Objeví se nemodální dialog, ve kterém je možné označit jednak objekty existující ve scéně (vlevo) nebo vytvořit nové pomyslné objekty, které nemají přímou vazbu na jeden konkrétní objekt scény (např. místnost), ale skládají se z několika objektů. Při zapnutém módu prohlížeče pick lze přímo označovat objekty ve scéně. Všechny objekty zadané v tomto dialogu budou přidány jako komponenty právě označeného uzlu v hierarchii componentOf. Pozor!!! Máme zde 2 druhy objektů: skutečné (stěna) a pomyslné (místnost), přitom skutečné objekty se už nemohou skládat z žádných komponent, jsou to elementární objekty. Komponenty lze tedy přidávát pouze pomyslným objektům, proto se na začátku tvorby popisu neobjeví v tomto okně vlevo žádný objekt. Je třeba nejprve vytvořit pomyslný objekt (místnost) a teprve poté lze jako komponenty místnosti určovat příslušné stěny. Program je udělán tak, aby pokud možno nikdy nešlo tvořit relace, které nedávají smysl.
Remove - smazání uzlu, čili vlastně celého podstromu, jehož kořenem je právě označený uzel
Rename ... - přejmenování uzlu

Komponenta Connections

Tato komponenta umožňuje tvořit vazby mezi objekty a událostmi typu sourceOf a destinationOf. Relace je zobrazena tabulkou, kde první sloupec označuje název relace (např. spojení dvou místností), druhý slupec označuje zdroj relace hasSourceOf a třetí její cíl hasDestinationOf.
Novou relaci přidáme nadefinováním jejích tří atributů ve spodní části okna a stisknutim tlačítka Add. Program je udělán tak, aby pokud možno nikdy nešlo tvořit relace, které nedávají smysl, nelze například vytvořit relaci z místnosti A do místnosti A. Pozor!!! Zatím lze tvořit pouze spojení mezi pomyslnými objekty. (typu Místnost A -> Místnost B, ale ne mezi elementárními objekty typu Stěna A -> Stěna B.
V tabulce je možné označovat jednotlivé atributy relace, přitom ve scéně se vždy vybarví označené části.
Po předchozím označení relace je možné měnit její atributy. Po stisknutí tlačítka Set se provedou příslušné změny.
Zvolenou relaci lze odstranit tlačítkem Remove

Testování

Tvorba MPEG-7 popisu

Nejprve je třeba mít k dispozici scénu, pro kterou budeme tvořit popis. Jsou podporovány formáty VRML a S3D (formát S3D ještě nebyl vyzkoušen, takže nemusí fungovat správně). Všechny objekty, které mají být součástí popisu, musí být označeny unikátním identifikátorem. Předpokládejme tedy, že máme scénu čtyřpokojového bytu (viz. soubor byt.wrl) a chceme vytvořit jeho mpeg-7 popis:

Scénu načteme příkazem z menu File/Load/[VRML/X3D scene].
V prohlížeči natočíme scénu tak, aby šly pohodlně označovat všechny objekty a přepneme do módu Pick
Nejprve je lepší vytvořit relace typu componentOf, k tomu je nutné se přepnout na kartu componentOf
Karta by nyní měla obsahovat pouze jediný uzel componentOf relation, který ale není součástí výsledného popisu a je určený pouze k tomu, aby šlo snadně označit všechny objekty ve scéně. Označte tento uzel, pravým tlačítkem myši aktivujte místní nabídku a vyberte akci Add new child ....
Objeví se nemodální dialog, ale hlavní okno nadále přijímá události, aby bylo možné označovat objekty ve scéně. Dialog Add new child nyní neobsahuje žádné objekty, je nutné nejprve v pravé části dialogu vytvořit názvy pro jednotlivé místnosti. Vepište do tabulky postupně jména Místnost A, Místnost B, Místnost C a Místnost D. Poté stiskněte OK. Rozbalte kořen hierarchie componentOf a ten by měl nyní obsahovat názvy místností jak ukazuje následující obrázek:

Označte uzel Místnost A a vyvolejte opět akci místní nabídky Add new child ...
Nyní označte v okně prohlížeče všechny stěny, ze kterých se Místnost A skládá. Názvy stěn lze také označit v levé části dialogu Add new child Ať už tak nebo onak, objekty se vždy automaticky označí v obou oknech. Po vybrání všech objetů stiskněte OK. Označené objekty se přidají jako komponenty uzlu s názvem Místnost A
Vytvořte podobným způsobem popis zbývajících tří mistnosti. Výsledek by se měl podobat obrázku:

Teď, když máme nadefinovaný popis všech místností, můžeme mezi nimi tvořit spojení typu z místnosti A lze projít do místnosti B. Přepněte se na katru Connections
Ve spodní části karty Connections nadefinujte postupně název spojení, zdrojový a cílový objekt a stiskněte tlačítko Add. Vytvoří se jednosměrné spojení, pokud má být spojední obousměrné, je nutné vytvořit další spojení s prohozeným zdrojovým a cílovým objektem.
Vytvořte podobným způsobem všechna spojení mezi místnostmi. Práce je hotova. (viz. obrázek)

Mpeg-7 popis uložte příkazem z hlavního menu Save MPEG-7

Editace hotového MPEG-7 popisu.

Předpokládejme, že máme na disku uloženou scénu a její mpeg-7 popis, který chceme změnit.

Mpeg-7 popis lze načíst pouze pro právě otevřenou scénu, která navíc musí obsahovat stejné definice objektů. Pokud není scéna otevřena, otevřete nejprve scénu a poté otevřete její popis příkazem z menu File/Load/[MPEG-7]
Nyní lze provádět změny v popisu pomocí výše zmíněných akcí. Na kartě componentOf lze mazat a přejmenovávat objekty figurující v zobrazené hierarchii. Smazání objektu vede ke smazání všech jeho podobjektů a všech spojení, ve kterých figuruje nějaký smazaný objekt. Přejmenovávat lze opět všechny objekty v hierarchii. Lze například přejmenovat nic neříkající definice elementárních objektů ve scéně. Upozorňuji, že nedojde ke skutečnému přejmenování objektu, přejmenuje se pouze jeho zástupný název v mpeg-7 popisu a unikátní identifikátor se zachová.
Na kartě Connections lze přejmenovávat a mazat spojení mezi objekty. Spojení je třeba nejprve označit v tabulce.